Znáte tenhle vtip?
Dnes ráno jsem seděl na lavičce vedle bezdomovce. Zeptal jsem se ho, proč takhle skončil. On řekl: „Do minulého týdne jsem měl ještě všechno! Měl jsem střechu nad hlavou, kuchaře, moje šaty byly prané a žehlené, měl jsem TV, internet, chodil jsem do posilovny, knihovny, do školy, pokud jsem chtěl…“ Zeptal jsem se ho: „Co se stalo? Drogy? Alkohol?? Rozvod???“ „Ó ne, nic takového,“ řekl. „Jen mě pustili z basy….“
Řekla jsem ho mému manželovi, čerstvě puštěnému z vězení. Zasmál se a řekl: „Až na ten internet to sedí.“

Je doma už celý týden.

A nejčastější slova jsou, že si připadá jako v lese. Nebyl doma 16 měsíců a tak neustále něco objevuje. Ani by mne nenapadlo, že by se svět okolo nás tak rychle měnil, ale jak je vidět, asi si toho ani nevšimneme, tedy pokud jsme neustále přítomní.

Jak se má kriminálník?

„Ještě žije, nebo jsi ho už…to…no…u….ubezdušila, jsem chtěl říct? :-)“ je jeden z mnoha dotazů, kterými mne bombarduje náš advokát a smršť mailů pokračuje… „Na co všechno si vzpomene? To jsem zvědav, jak se zařídíš až si vzpomene že se mu stýská po jeho komůrce cáchaře, nebo po ranním „sčítáku“ v 05.00… Ne fakt, jak to snáší? Je v poho? Stojí před dveřmi a čeká, až mu je otevřeš nebo si je otvírá sám? Neděsí se tramvaje, umí ještě vidličkou a nožem a tak?“
Ale tím to nekončí. Popsala jsem mu v mailu, jak manžel chodí po bytě a občas něco přinese a neví, kde se to v jeho části šatny vzalo (samozřejmě že jsem se po několika měsících roztáhla i do jeho polic) a tak jsem to popsala tak, že neustále vytahuje na světlo nějaké věci, které nutně potřebuje někam uklidit nebo vyzvídá, co to (co drží v ruce) je, a kde se to tady vzalo…
Reakce na tento popis jeho chování na sebe nedala dlouho čekat:

„Já mu to říkal, že je vždycky snadnější  vyjít s kápem v báni, než s kápem doma…

ale nedal si říct, nedal si říct, nedal si říct… A jestli má dotazy k tomu co to drží v ruce kde se to tam vzalo…tak k tomu se snad ani vyjadřovat nebudu…že… :-)“

Pokud takhle proběhne každému jeho návrat z basy, je to šťastný muž, což doufám, že se dá říct i o tom mém. Vrátil se zdravý, rodina ho s nadšením přivítala, kamarádi to s ním chtějí také oslavit, dveře si dovede otvírat, sčíták v pět nedělá, jí příborem, dokonce po týdnu vlezl za volant a vyrazil sám… co víc si přát?

Snad jen, aby se to už nikdy nezopakovalo.